Těšení na jaro

Panička se už nemůže dočkat jara. Zima jí zase tolik nevadí, ale jaro je pro ní nejlepší období. Společně se těšíme, že budeme jezdit na kole. Teď chodíme na procházky, ale při nich se tolik nevyblbnu. Já zimu ráda. Jsou dobře znatelné stopy zvěře, takže chodím s frňákem u země. Taky bydlím uvnitř, kde se válím na podlahovém topení. Taky mě občas zatopí v krbíku a já se často postavím tak blízko sklu, že si připálím kožich. Já ani nevím že se škvařím, ale páníčkové to hned poznají podle smradu.

Páníčkové se mě smějou, že jsem tlustá... když mě tak chutná. Páníček dělal velkou porci čínské polévky a dal si jí do chladu ven. Myslel si, že to dostatečně zaopatřil, abych se na to nedoslala ... mýlil se :D Vážili mě, když jsem byla najedená, po té výborné polévce, a měla jsem 24kg. Hlavně už se těším na novou příchuť Taste of the Wild s divočákem ;)

Dneska mě napadl kohout. Dášenka vždy všechny zvířata likvidovala, ale teď je rozumná a má přístup všude. Já jsme šla za ní na zahradu a nešvimla jsme si, že jsou slepice a kohout na pastvě. Kohout na mě skočil a já se tak lekla, že jsem běžela se schovat za páníčku a pak jsme se od ní dlouho nehla, to jsem hrdinka co?

Jsem krabicová slečna a ráda v nich bydlím, zavíram se do nich a taky je ničím.

S Dášenkou na procházce

Zákeřný, miniaturní kohout Alfons.