Jedi jsme seznámily s naší stafordicí Dášenkou. Dášenka je dominantní baba a všem to dává najevo, ale Jedi nechala, ať si na jejím pozemku dělá, co chce. Byla ráda, že nás tam má a že půjdeme na procházku. Šly jsme k lesu, tam bylo stop a hlavně jedna četstvá zaječí, a tak jsme paničku dost potahaly. Měla velký problém nás udržet, Jedi je totiž ještě moc mladá, tak ji baví hodně tahat.

Večer jsme navštívily Asabka. Dneska se nás nebál a byl moc hravý, ale už byl šero, tak fotit tu naší divočinu moc nešlo.

Fotky s Asabkem na jeho stránkách https://svycarskyhonic.webnode.cz/news/kamaradky/ 

Dneska k nám přijela Jedi a bude u nás dva týdny. Celý den si hrajeme a je to super. Jedi je bernský honič, ale místo černé barvy má hnědou. Hnědá barva je u nás berňáků vzácná, ale bohužel není zařazená do standardu, jako třeba u dobrmanů, jezevčíků apod. Jedi je desetiměsíční fenka, je poslušná a vychovaná, ale taky to je pěkný šídlo. Panička jí musela naučit běhat vedle kola, aby mohly na vyjížďky a moc se jí to líbilo. Je to tu s ní hned veselejší.

Fotky z našeho prvního společného dne.

Na místě, kde bydlel můj oblíbený kamarád Arny, je teď malinkatý bernáček. Zatím se mě bojí, jsem totiž divoch, už se nemůžu dočkat až si budeme společně hrát. 

Asabek už má svoje osobní stránky, koukněte se ;)

https://svycarskyhonic.webnode.cz/

Panička si pořád myslí, že nemám ráda auta, ale ono to tak není. Minulý týden přijeli dodávkou, která byla většinu času otevřená a protože foukal vítr, tak jsem si do ní chodila hrát a moc se mě v ní líbilo. A při úklidu vedlejší vesnice, vyjela ven vejtřeska. Vysadili mě nahoru na korbu a to dokonce běžel motor, takže se vše klepalo, ale mě to nevadilo pěkně jsem tam to prozkoumala. Takže auta mám ráda, až na to jedno ;)

Bohužel nás opustil milovaný kamarád Arny. Byl to devítiletý pes německé dogy plášťové barvy. S mojí Dášenkou vyrůstal od malička a byli to nejlepší kamarádi a moc se milovali. A když jsem pak přišla i já, Arny mě také učaroval a i on mě měl hodně moc rád. Vždy když jsem šla okolo jeho vrat, tak jsme se očuchali a společně si zazpívali. 

Arny se jako správný šlechtic s námi přišel ve čtvrtek 6. 6. 2013 naposledy rozloučit a nedal na sobě nic znát, hrál si s námi naplno jakoby nic. Po návratu domů pak usnul navždy :( 

Arníčku budeš nám všem moc chybět a vždy budu zpívat, když půjdu okolo tvých vrat.

Dneska jsem s paničkou jela na jednu důležitou výstavu, kde jsem se musela dobře prezentovat, abych pak v budoucnu mohla mít značkové potomky. Výstavní vodíto nemám ráda a běhání v kruhu to je tak pro hloupé slepice, stát v postoji dlouho nevydržím a k tomu to brzké vstávání... co vám budu povídat. Naštěstí jsem uspěla a tak se moji paníčkové rozhodli, že už trápení končí a na výstavy se budeme jezdit jen koukat a hrát si s kamarády.

Než jsme s paničkou nastoupily do kruhu, byl jasný výsledek VD, protože pan rozhodčí MVDr. František Šimek si u všech dával dost záležet na srsti a všichni to víme, že moje srst je tak trochu jiná. Byla jsem v pracovní třídě s Ornellkou a Casi. Pan rozhodčí rozdal dost známek velmi dobré. Dostal ji i můj nádherný nevlastní bráška (od taťky) Anakin Berhonni - Kaštánek. Brácha je super, hodně jsme si vyhráli a je to opravdu velký fešák. 

Prostor pro výstavu byl moc přijemný. Bylo to v zámeckém parku Kačina u Kutné hory. Sice tam je zákaz volného pobíhání psů, ale my jsme běhali, co to šlo. 

Odpoledne mě čekala ona důležitá bonitace, ale já se pána rozhodčího nebála. Dost jsem se mu líbíla, vše je totiž tak jak má být. Líbilo se mu moje zbarvení, jak stojím, jakou mám super povahu, no prostě ve všem... ale ta srst... a taky mám o trošičku kratší krk - to ale prý dělá ten můj huňatý kožich. 

Bonitační kód: 54-H1-Y1-Z1         (54=výška v kohoutku;  H1 = krk mírně krátký; Y1 = srst drsná vlnitá; Z1 = povaha klidná)

Celkové hodnocení a doporučení: elegantní fena se srstí na hranici standardu.

Podtrženo sečteno - možná ze mě bude chovná fena.

 Fotky z výstavy  

Fotky Báry Dančové

Fotky od Radky Krchov

Dneska jsem na krajské výstavě v Hradci Králové poznala dva nové kamarády: Bodieho (Celer Cervarius) a Elfa (Eared Elf Bohemia Hill). Byl to nádherně prožitý den v jejich společnosti. Kromě nás ušáků bylo na výstavě hodně moc nejrůznějších dalších pejsků a já si všechny hrozně chtěla očuchat.

Náš kruh posuzovala, stejně jako vloni, paní Libuše Ubrová. Má moc ráda švýcarské honiče a tak nám všem dala krásné hodnocení.

Dostala jsem V1, vítěz třídy mladých a krajský vítěz. Každý, kdo byl krajský vítěz, si odnesl malý pohárek, tak mám svůj první i já :)

Posudek: dvouletá fena s nůžkovým skusem úplným, dlouhým uchem, typická stavba, výborný hrudník, dobře úhlená s dobrým pohybem, trochu zvlněná srst na hřbetě.

Bodie a Elf byli oba v třídě mladých a paní rozhodčí měla těžké rozhodování, ale má radši mohutnější psy, tak Bodie dostal V1 a vítěz třídy mladých. Přesto i Elf je podle ní typický představitel našeho plemene.

Elf je slušně vychovaný 9-měsíční pejsek a bydlí kousek od Pardubic. Jsem ráda, že mám v okolí další honiče. Bodie je můj bratránek z Polska, který se do mě zamiloval. Celou výstavu mě nepřetržitě sledoval a hlídal :)

Fotky z výstavy

Páníčkové objevili nádhernou reklamu, kde hlavní hvězdy jsou baseti z chovatelské stanice, kde se narodila moje prababička Alison Lady Barnett's.

I bernský honič se letos objevil v reklamách. Komu, ale tento krásný honič patří ???

Jen tak dál ušáci v reklamách!!!

Dneska slavím druhé narozeniny. Dostala jsem spousty dárku, o batůžku už jsem věděla. Taky jsem dostala něco jako dort - slano sladký, byl moc dobrý, celý jsem ho snědla a teď s plným bříškem odpočívám a až mě slehne, tak jedeme na kole do lesa. Už se těším. Přeji vše nejlepší sourozencům: Almě, Agge, Airin, Anabel, Artovi a Artušovi.

V pátek navečír mě panička naložila do auta, byla jsem naštvaná protože nerada jezdím autem, pár kilometru jsem trucovala a pak si lehla a spala. Při dojezdu jsem byla moc ráda, že mě vzala sebou. Dojeli jsme na moje oblíbené místo, do myslivecký chaty v Kosově Hoře. Tak už nás čekal Jiří Němec, můj chovatel, a kamarádi Radka a Tom s Ornellkou Bencillou. Měla jsem radost, že zase můžu dovádět s dalším honičem. Taky jsme všichni pomáhali v kuchyni. Nellča je moc šikovná fenka a dokáže si otevírat dřeve, tak jsme se vždycky jednoduše dostali do kuchyně a něco si uzobly.

Ráno jsem se probudila v mém rodném místě v Hulíně a hned jsem si začala hrát s mojí mamkou a s mladší ségru Bessy. Bessy je pěkné číslo a dost se na mě s mamkou vrhly. Pak jsme se vydali na chatu, kde se to postupně začalo hemžit dalšími ušáky. Bylo to super, bylo nás tam strašně moc, celkem přijelo 25 bersnkých honičů a jedno dvouměsíční štěňátko. Taky přijeli moji mladší sourozenci, co jsem hlídala a kojila: Brenda, Briggita a Bruno. Všichni jsou moc překrásný. Brenda je nádherná a pořád je to neřízená střela, Briggitka je překrásná princezna a z Bruníčka vyrostl nádherný pes. Panička se z nich mohla poprdět, pořád jim věnovala pozornost, což se mě zas tak moc nelíbilo - patří přeci jen mě!

Odpoledne jsme s druhou skupinou vyrazili k lesu, kde jsem hned po vyspoupení z auta ucítila vůní divočáka a taky že tam byl. Byl zavřený v dřevěné podsádce a to mě zase až tak nezajímalo, kdyby byl navolno, tak to bývalo bylo lepší. Pak jsme šli stopu, zase ta vůně divočáka a na konci z něj byla kůže - to bylo super, mohla jsem se v ní rochnit. Když jsme byli u lesa, tak dojeli další kamarádi Nero Bencilla a Carmen Lady Dorotte. Nero, zvaný Máňa, je do mě zamilovaný, a tak mě pořád obtěžoval a Carmenka si taky s náma hrála.

Po návratu na chatu všichni lidi pořád něco jedli a to bylo pro nás utrpení a tak jsme si my čtyřnožci krátili čas hrou. To bylo lítáního, byla jsem z toho unavená, a tak jsem se už navečer snažila zalehnout nějaký ten cizí pelíšek, co tam byl.

V neděli ráno jsme opět jeli na chatu a my holky ušatý: Nellča, Casi, Jedi, Jiskra a já jsme si zase hrály a koukaly, co kde upadne za jídlo.

Po příjezdu domů jsem dlouhý čas prospala a pořád stále odpočívám.

Bylo to super, děkuji vám moje rodino z Hulína.

Všechny odkazy na fotky: