V pátek navečír mě panička naložila do auta, byla jsem naštvaná protože nerada jezdím autem, pár kilometru jsem trucovala a pak si lehla a spala. Při dojezdu jsem byla moc ráda, že mě vzala sebou. Dojeli jsme na moje oblíbené místo, do myslivecký chaty v Kosově Hoře. Tak už nás čekal Jiří Němec, můj chovatel, a kamarádi Radka a Tom s Ornellkou Bencillou. Měla jsem radost, že zase můžu dovádět s dalším honičem. Taky jsme všichni pomáhali v kuchyni. Nellča je moc šikovná fenka a dokáže si otevírat dřeve, tak jsme se vždycky jednoduše dostali do kuchyně a něco si uzobly.

Ráno jsem se probudila v mém rodném místě v Hulíně a hned jsem si začala hrát s mojí mamkou a s mladší ségru Bessy. Bessy je pěkné číslo a dost se na mě s mamkou vrhly. Pak jsme se vydali na chatu, kde se to postupně začalo hemžit dalšími ušáky. Bylo to super, bylo nás tam strašně moc, celkem přijelo 25 bersnkých honičů a jedno dvouměsíční štěňátko. Taky přijeli moji mladší sourozenci, co jsem hlídala a kojila: Brenda, Briggita a Bruno. Všichni jsou moc překrásný. Brenda je nádherná a pořád je to neřízená střela, Briggitka je překrásná princezna a z Bruníčka vyrostl nádherný pes. Panička se z nich mohla poprdět, pořád jim věnovala pozornost, což se mě zas tak moc nelíbilo - patří přeci jen mě!

Odpoledne jsme s druhou skupinou vyrazili k lesu, kde jsem hned po vyspoupení z auta ucítila vůní divočáka a taky že tam byl. Byl zavřený v dřevěné podsádce a to mě zase až tak nezajímalo, kdyby byl navolno, tak to bývalo bylo lepší. Pak jsme šli stopu, zase ta vůně divočáka a na konci z něj byla kůže - to bylo super, mohla jsem se v ní rochnit. Když jsme byli u lesa, tak dojeli další kamarádi Nero Bencilla a Carmen Lady Dorotte. Nero, zvaný Máňa, je do mě zamilovaný, a tak mě pořád obtěžoval a Carmenka si taky s náma hrála.

Po návratu na chatu všichni lidi pořád něco jedli a to bylo pro nás utrpení a tak jsme si my čtyřnožci krátili čas hrou. To bylo lítáního, byla jsem z toho unavená, a tak jsem se už navečer snažila zalehnout nějaký ten cizí pelíšek, co tam byl.

V neděli ráno jsme opět jeli na chatu a my holky ušatý: Nellča, Casi, Jedi, Jiskra a já jsme si zase hrály a koukaly, co kde upadne za jídlo.

Po příjezdu domů jsem dlouhý čas prospala a pořád stále odpočívám.

Bylo to super, děkuji vám moje rodino z Hulína.

Všechny odkazy na fotky:

Narozeniny mám až za 12 dnů, ale už jsem dostala první dárek - batůžek. Hned jsem poznala, na co to je - na procházky. Mám z něj radost, hned jak mě ho nasadili tak jsem chtěla vyrazit. Je moc šikovný, už jsem si v něm nesla granulky a pytlíky, prý se zezačátku nic moc nosit nemá a pak se začne přidávat. Jsem s ním moc důležitá připadám si, že mám velký úkol co musím splnit. Taky mě, ale trochu brzdí, nelítám s ním jako splašená ale vlastně proto mě ho pořídili. Taky s ním šoupu o ploty a baráky , tak se vždycky leknu co to je za zvuk :)

A tech pár článků proč zrovna batůžek nebo-li dog packing:

https://www.propsynet.cz/products/dog-packing

https://www.hafici.cz/clanky/psi-hry-a-sporty-10/dog-packing-noseni-zateze-5/

https://www.pesaci.estranky.cz/clanky/dog-packing.html

https://vasezvire.cz/krmivo-chovatelske-potreby-pro-psy/1803-batoh-na-zada-pro-psy-karlie-reflexni.html zde místo objednání. Mám velikost L ale myslím si, že M padne na honiče líp

Jarní víkend to moc nebyl, ale sluníčko svítilo vytrvale, ale zima mě přes můj huňatý kožich byla velká. Páníčkové se pustili do jarního úklidu dvoru a na pomoc si přizvali bagr a náklaďáček. Dokonce jsem jela v tom velkým autě a já jsem známá tím, že nerada jezdím, ale v náklaďáčku se mě líbilo. Do bagříku mě taky zkoušeli dát, ale tam jsem nechtěla, tam se to moc klepalo.

S Dášenkou jsme šly na procházku a opět jsme viděly spousty srnek a tak jsem dobu šla a hlásila, ale bohužel jsem se nemohla za nimi vydat.

A dneska jsem jela do Pardubic, kde jsme chodili různě po městě a taky mě nechali uvázanou u jednoho baráku a šli dovnitř, tak jsem celému okolí dala vědět, že čekat sama tam nebudu.

Dneska má moje mamka 4. narozeniny a její mladá páníčka taky dneska slaví narozeniny. Přeji všechno nejlepší :)

Konečně jsem se dočkala chuti divočáka. Páničkové mě za celou zimu nevzali na žádný hon na černou zvěř a já mám moc ráda vůní divočáka, a tak jsem ráda, že vznikla tato nová příchuť mojí oblíbené značky Taste of the Wild - Southwest Canyon. Pytel je skoro o kilo ošizen, ale chut a vůně je jedinečná. Pytel si pořád hlídám a přemlouvám páníčky, aby mě je dávali, ale už moc nechtějí, bojí se abych se nepřejedla a aby mě nebylo špatně.

Jinak pravou vůni divočáka ucítím 6.4. na srazu mé rodiny a přátel :) https://www.facebook.com/events/354230198011761/

Panička se už nemůže dočkat jara. Zima jí zase tolik nevadí, ale jaro je pro ní nejlepší období. Společně se těšíme, že budeme jezdit na kole. Teď chodíme na procházky, ale při nich se tolik nevyblbnu. Já zimu ráda. Jsou dobře znatelné stopy zvěře, takže chodím s frňákem u země. Taky bydlím uvnitř, kde se válím na podlahovém topení. Taky mě občas zatopí v krbíku a já se často postavím tak blízko sklu, že si připálím kožich. Já ani nevím že se škvařím, ale páníčkové to hned poznají podle smradu.

Páníčkové se mě smějou, že jsem tlustá... když mě tak chutná. Páníček dělal velkou porci čínské polévky a dal si jí do chladu ven. Myslel si, že to dostatečně zaopatřil, abych se na to nedoslala ... mýlil se :D Vážili mě, když jsem byla najedená, po té výborné polévce, a měla jsem 24kg. Hlavně už se těším na novou příchuť Taste of the Wild s divočákem ;)

Dneska mě napadl kohout. Dášenka vždy všechny zvířata likvidovala, ale teď je rozumná a má přístup všude. Já jsme šla za ní na zahradu a nešvimla jsme si, že jsou slepice a kohout na pastvě. Kohout na mě skočil a já se tak lekla, že jsem běžela se schovat za páníčku a pak jsme se od ní dlouho nehla, to jsem hrdinka co?

Jsem krabicová slečna a ráda v nich bydlím, zavíram se do nich a taky je ničím.

S Dášenkou na procházce

Zákeřný, miniaturní kohout Alfons.

Tento týden jsem byla městský psík. Celý pracovní týden tu žila a moc se mě tu líbilo. Bylo to samá procházka, pejskové, nové pachy ... Měla jsem tu velkou zahradu na běhání, hrabání, ale hlavně jsem jí musela hlídat. Panička mě brala všude s sebou, musela jsem čekat u krámu apod. Jednou si, ale dovolila odejit a nechat mě jen s páníčkem a tak jsem celou dobu trucovala a vila a štěkala u vrat a žádné okřikování a udobřování s páníčkem nepomohlo, chtěla jsem jít s ní. Zrovna jsem měla svoje nejsilnější dny a tak jsme se hodně pejskům líbila, ale jsem fena vybíravá a mě se nejvíc líbil westík Žeryk :)

Krásné nebahnivé počasí mě dopřálo dlouhou projížďku po lese. Běhání vedle kola miluji a v lese se mě moc líbí. Můžu vyčenichávat kdo a kudy šel. Panička musí být pořád ve střehu, protože kdybych něco viděla tak letím, zuřivě hlásím, ale obvykle se po chvilce vrátím.

Vánoční svátky se mě moc líbily, protože páníčkové se mnou byli pořád doma a taky jsem dostala k vánocům moje oblíbené granulky a pískací slepici, která zatím ještě stále píská :)

Na Silvestr k nám přijelo hodně lidí a já návštěvy moc ráda. Přes den už začaly práskat petardy a já se bála a to jsem ještě nevěděla co přijde v noci. Minulý rok jsem hned po půlnoci byla venku a chodila mezi petardy a ničeho se nebála, ale letos jsem už asi rozumější a bála jsem se moc a tak jsme se schovala pod stůl. Nakonec když se to uklidnilo jsem šla s páníčky na procházku. Pořád to trochu práskalo, ale já byla spokojená, že jsem na procházce.

Konečně sníh i u nás v nížínách a já si to moc užívám :)